Norma Waterson

Matka rodu, milovnice starých časů, první anglický folkař nominovaný kdy na Mercury Music Prize. Bez přehánění největší žijící anglická folková zpěvačka, královnou v roce 2003 vyznamenaná Řádem britského impéria. Dáma, pro kterou se vyráží do válek.
Je ročník 1939. Narodila se v přístavu Hull ve východním Yorkshiru. Hudebně vzdělaní rodiče ji s bratrem Mikem a sestrou Elaine, jinak pro všechny Lal, v raném dětství zemřeli. Vychovávala je babička, Irka s cikánskými kořeny. Jejich vokální skupina Mariners, vycházející z jazzu a skiffle, postupně přešla k tradiční hudbě a folku, původní název nakrátko ale zaměnili za Folksons, ovšem od pětašedesátého roku, kdy jim vyšlo první album Frost and Fire: A Calendar of Ceremonial Folk Songs, se natrvalo přejmenovali na The Watersons. S kytaristou » zobrazit více

a zpěvákem Lou Killenem (za čas vystřídaný bratrancem Johnem Harrisonem) šokovali nádhernými, po různu kombinovanými vícehlasy, na svou dobu naprosto neobvyklými. Vyneslo jim to označení „folkoví Beatles“. Na albech The Watersons čarovali s písněmi rodného Yorskhiru, viktoriánským repertoárem i námořnickými odrhovačkami. Není v Anglii snad nikoho, kdo by kdy o jejich nadčasovosti a až nepatřičné kráse zapochyboval. Patří navždy k vrcholům anglického, ale i světového folku. S kratšími přestávkami, kdy se jednotliví členové věnovali vlastní práci, to The Watersons vydrželi na výsluní do začátku 80. let. Mike se pak pustil do obchodování a Lal těžce onemocněla. Tak se zrodili Waterson:Carthy.
„Normino slovo a umění má obrovskou váhu. Ona zpívá srdcem. Ale ta její zatracená skromnost. Když ji nominovali na Mercury Music Prize, považovala to za pouhou úctu ke staré dámě. Nemá víru ve svůj hlas, i u Watersons přenechávala raději sóla Lal a Mikovi, přitom dokáže zazpívat úplně všechno. Eliza to po ní zdědila“, říká Martin Carthy.
Však také první sólové album – titul nesl pouze její jméno - vydala Norma až v roce 1996; bylo jí osmapadesát. Nádherný repertoár (archivní vykopávky, Jerry Garcia, Billy Bragg, Richard Tompsona) a folkrocková kapela snů : Richard Thompson, Benmont Tench od Toma Pettyho, Danny Thompson, Roger Swallow, manžel s dcerou. Písničky podivné a ponuré krásy, spíš melancholické než veselé s hlasem vroucího mateřství, touhy a zkušenosti.
O tři roky později nabídla ještě podivnější sbírku: The Very Thought Of You. Táhlo ji to stále víc za hranice folku, směrem k hluboce osobním písním rezonujícím atmosférou poválečné Anglie. Slyšíme nahořklé jazzmanství Evy Olmerové i pravdivé slzy Hany Hegerové, sentiment se v něm prolíná s touhou vypovídat se. Dosud poslední - Bright Shiny Morning z roku 2000 – lze brát za nejkomornější a nejniternější počin zvrásněným stářím a zkušenostmi dvaašedesáti let.
„Zpívám písničky s příběhy, když ho nemají, odložím je“, říká Norma Waterson, milovnice Big Bill Bronzyho, Randy Newmana a Margaret Barry.