Lechtivé písně, které neuráží, avšak příjemně baví

Svérázné album nazvané  Spal bych, spal bych, žena mi nedá..., které nyní vydalo známé moravské nakladatelství IndiesScope,  obsahuje tucet písní, při nichž neznalý milovník lidových písní možná i trochu zčervená. Cimbálovka Musica Folklorika totiž nahrála na desku výběr písní označovaných na Horňácku jako  "ščeglivé", tedy lechtivé. Jindy se těmto žertovným písním o tělesném vztahu mezi mužem a ženou dodává přívlastek prasácké, ale ani útlocitní lidé se nemusejí bát. Čeká je hudební zážitek.

Jak se odborníci shodují, podobné pikantní písňové produkce byla na moravských dědinách ještě v devatenáctém století drtivá většina. Jenže poté začalo obrození a písně začali sbírat nábožensky založení sběratelé nebo přímo duchovní, jako František Sušil. A rázem to bylo jinak. Tito lidé už neměli takové pochopení pro lidovou pikantérii a zapisovali zejména písně ze života všedního, pracovního, náboženského, vojenského  či milostného, tedy texty většinou už bez humorného akcentování vlastního fyzického aktu a vyjadřující se toliko k lásce jako citu.

Nejen proto je ovšem nová deska příjemným překvapením a vcelku objevným připomenutím zapomenuté či kdysi přímo ignorované produkce. A posluchače čeká dvanáct opravdu šťavnatých písní: svižných i táhlých, v mužském i ženském podání.  Výtečná nahrávka Spal bych, spal bych, žena mi nedá... přitom nabízí nejen moravské, ale i slovenské lidové písně, jejichž společným jmenovatelem je více či méně erotický obsah. Opravdu se ale není třeba bát nějaké samoúčelné obhroublosti nebo vulgárnosti za každou cenu. Všechny ukázky jsou protkané humorem, který má mnohdy až tragikomickou podobu.

Zajímavé jsou ovšem i jiné souvislosti. Při tvorbě desky se Musica Folklorica neopírala pouze o dostupné písemné zápisy. Hudebníci se snažili zpracovat i dosud nepublikované písně známé pouze z ústního podání. V tomto směru byl podle tvůrců velkým přínosem obsáhlý písňový repertoár dnes již bohužel zesnulého Luboše Holého, který stál u prvotních příprav tohoto hudebního nosiče.

Vedle vlastního ščeglivého textu je tady  samostatnou kvalitou mimořádně svižné a hudebně šťavnaté podání lidových písní, jak to až objevně Musica Foklorica umí. A právě rozverná melodičnost jako by nádherně korunovala erotický charakter textů. To vás potom nezaskočí žena, kterou "v posteli či v maštali, chlapci matali", nebo dívka, která si pochvaluje: "Dobre sem udělala, že se tam nebyla, byli by ňa vyčubali, ach běda preběda." A ani se nepohoršíte na chlapa zpívajícího: "Anča, Anča, krivo mi držíš, keď ho zlomíš, zaplatit mosíš." A v této dobré náladě vás nakonec ani nepohorší odpověď této Anky: "Prečo já ti budem platiti, keď si mi ho napchal do riti."

Vždycky se mi na prostých venkovských lidech z předchozích časů líbilo, že znali ve všem míru. Byli zkrátka součástí přírodního koloběhu a vždy věděli, kdy je čas na pole, kdy do kostela nebo třeba pod peřinu a na rozvernou zábavu. Nádherná rytmika a melodičnost těchto písní tady často upomene na konkrétní tance z oblasti Horňácka a myjavských Kopanic. A ty ščeglivé popěvky zase upozorní na fakt, že naši předkové nebyli žádní suchaři a dokázali si udělat srandu i z fyzického spojení ženy a muže. Ostatně bez tohoto druhu tělesnosti bychom tady dnes ani my nebyli. Poslední deska cimbálovky Musica Foklkorika je nápaditým a veselým objevováním svérázného lidového písňového žánru. Přináší radost z muzicírování, zpěvu a také z písniček, které posluchače polechtají, ale nezkazí… A to je na tomto nosiči v rudě červeném přebalu s postelí a "perinama" možná to nejdůležitější.

Luboš Mareček

http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/kultura/160043-lechtive-pisne-ktere-neurazi-avsak-prijemne-bavi/